Test potvrdil inhibiční účinek klimatizací Panasonic s nanoe X proti COVID-19 v místnosti

Panasonic oznámil, že globální výzkumná společnost Texcell jako první v Evropě potvrdila inhibiční účinek klimatizací Panasonic s vestavěnou technologií nanoe X na nový koronavirus (SARS-CoV-2). Texcell ověřil 91,4% inhibiční účinek na COVID-19 v prostoru o objemu 6,7 m3 po dobu 8 hodin.

Nanoe X je technologie, která shromažďuje neviditelnou vlhkost ve vzduchu a aplikuje na ni vysoké napětí vedoucí ke vzniku „hydroxylových radikálů obsažených ve vodě“. Hydroxylové radikály inhibují růst znečišťujících látek, jako jsou některé bakterie a viry. Ty bývají silně oxidační a vysoce reaktivní, a proto mají krátkou životnost. Uzavřením v malých částicích vody má nanoe X dlouhou životnost, takže se šíří na dlouhé vzdálenosti a má inhibiční účinek jak ve vzduchu, tak na přilnavých látkách.

V září 2020, ve spolupráci se společností Texcell, Panasonic ověřil inhibiční účinek technologie nanoe X s výhodami hydroxylových radikálů na COVID-19 v malém testovacím prostoru o objemu 45 litrů s využitím nanoe X generátoru. V dalším výzkumu Panasonic přistoupil k testování pomocí klimatizace s nanoe X ve větším zkušebním prostoru. I za těchto obtížných okolností Texcell potvrdil, že nanoe X má 91,4% inhibiční účinek na nový koronavirus v prostředí o objemu 6,7 m3 po dobu 8 hodin. Toto testování bylo provedeno v uzavřeném laboratorním prostředí a nebylo určeno k posouzení jeho účinnosti v nekontrolovaných obytných prostorech.

Panasonic provádí výzkum technologie nanoe od roku 1997 a ověřil jeho účinnost v různých oblastech, včetně inhibice patogenních mikroorganismů (bakterie, houby a viry) a alergeny, odbouráváním PM 2,5 částic, které mají nepříznivé účinky na lidský organismus.

Panasonic bude i nadále zkoumat a rozvíjet potenciál technologie nanoe X k vyřešení možných rizik spojených se znečištěním ovzduší, jako jsou nové patogenní mikroorganismy a vytvářet tak zdravé prostředí pro lidi po celém světě.

TZ

SECURITAS ČR chce do konce roku 2021 zdigitalizovat činnosti fyzické ostrahy u všech svých zákazníků. Cílem je prediktivní bezpečnost

Největší tuzemská bezpečnostní agentura oznámila ambiciózní plán: digitalizovat činnosti fyzické ostrahy u všech svých zákazníků do konce roku 2021. Přechod se dotkne téměř 2000 bezpečnostních pracovníků v Česku a stovek zákazníků, kterým SECURITAS ČR fyzickou ostrahu poskytuje. V minulém roce už kompletně digitalizovala v rámci pilotního projektu v oblasti Západní Čechy a výsledky ukázaly, že efektivita bezpečnostních služeb se tak zvyšuje. Sběr dat z terénu a jejich automatická analýza směřují k zajištění tzv. prediktivní bezpečnosti – tedy schopnosti automaticky předvídat bezpečnostní rizika a předcházet jim.

Jak lze digitalizovat fyzickou ostrahu? Kromě toho, že čím dál víc práce při ochraně i provozu objektů dnes dokážou vykonávat digitální technologie samotné – například inteligentní kamerové systémy, automatické e-recepce a e-vrátnice či zabezpečovací systémy napojené na vzdálený dispečink, hraje při zabezpečení stále velkou roli lidská práce ostrahy. Organizuje se však dosud často s omezenou digitální evidencí, což je stav, který chce Securitas do konce roku 2021 zcela eliminovat.

3 úrovně digitalizace, 2 digitální platformy

Společnost Securitas proto v pilotním projektu ve spolupráci se zákazníky v oblasti Západní Čechy vyvinula tři úrovně digitalizace: 1. digitalizace procesů managementu, 2. digitalizace procesů bezpečnostních pracovníků, 3. digitalizace na straně zákazníků – provázání vybraných procesů klientů a Securitas v jednom reportingovém rozhraní. K těmto účelům společnost používá dvě softwarové platformy – reportingový systém VISION, v němž všichni zúčastnění odbavují svoji agendu, a systém Securitas Customer Portal (SCP) jako nástroj vizualizační, v němž se veškerá agenda ukládá a třídí. To je místo k setkávání se zákazníkem. Oba nástroje mají vlastní analytické funkcionality a jejich využívání závisí plně na potřebách zákazníka.

Prediktivní bezpečnost v Česku už v roce 2021?

Digitalizace procesů všech zákazníků Securitas v oblasti Západních Čechy dopadla v roce 2020 úspěšně, proto chce nyní společnost převést na digitální platformy všechny své guardingové zakázky v České republice. K čemu to povede?  Zkušenosti z pilotního projektu ukázaly, že digitalizace na místo nekonečného vyplňování dokumentů a papírování ušetří nejen kila papírů, tonerů a kancelářských potřeb, ale v průměru i neuvěřitelných 25 hodin administrativní práce měsíčně na jednoho manažera. Navíc se obvykle při samotném postupu digitalizace objeví mnoho procesů, které by bylo možné provádět efektivněji. To vše je ale teprve začátek práce s daty, která by celý bezpečnostní obor měla v budoucnosti změnit v duchu tzv. prediktivní bezpečnosti.

Nejvíc incidentů je v úterý kolem 10. hodiny

„Všímáme si, že hlavně u velkých klientů, kterým chráníme víc objektů, nabývá analýza dat z bezpečnostních procesů větší důležitosti a nepostradatelnosti. Dokážeme spolehlivě určit rizikové dny v týdnu, při efektivním sběru dat i rizikové hodiny. Zjistili jsme tak například, že v průmyslových objektech se nejvíc incidentů stává v úterý kolem 10. hodiny dopoledne. To je ale jen malá ukázka funkce prediktivní bezpečnosti, s přibývajícími daty získáme v budoucnu daleko přesnější a propracovaný systém předvídání rizik,“ říká Martina Němcová, obchodní ředitelka společnosti SECURITAS ČR. „Ještě dřív se ale stane realitou propojení dat z našeho reportingu přímo se složkami Integrovaného záchranného systému. V zahraničí už Securitas na několika místech takto sdílí data, například s místní policií. V České republice chystáme první projekt tohoto typu letos.“

TZ

M2C kupuje většinový podíl divize facility managementu společnosti CPI Property Group

Nová forma spolupráce vznikla koncem roku 2020 mezi M2C a CPI Property Group. M2C, jako společnost s dlouholetou zkušeností ve facility managementu, bude nově spravovat  facility management, který si pro většinu nemovitostí skupina CPIPG doposud zajišťovala sama.

Světový trend outsourcingu, kdy jedna společnost využívá služeb specializovaných firem, které mají v dané problematice zkušenější zaměstnance, převládá v současné době i u mnoha společností v ČR. Firmy tímto získají možnost plně se soustředit na svůj klíčový byznys. Stejně tak je tomu i s přechodem od in-house poskytování facility služeb k samostatné společnosti M2C FM, což je přirozeným krokem společnosti CPI, související s dlouhodobou strategií soustředit se na hlavní odvětví podnikání, tedy na investice a správu nemovitostí.

Při volbě partnera pro facility management byla společnost M2C pro CPIPG z mnoha důvodů první a jednoznačnou volbou. M2C představuje významnou středoevropskou společnost s mezinárodním know-how. Navíc se jedná o stabilní společnost s dlouholetou zkušeností ve facility managementu i mnoha dalších oborech. Pro nemovitosti ve skupině CPIPG poskytuje M2C profesionální služby již řadu let.

Nyní došlo k rozdělení obchodní společnosti CPI Property a Facility, s.r.o. a k prodeji divize facility managementu. Ten bude nově zastřešen společností Mark2 Corporation, M2C FM, s.r.o., kde mají vlastnické podíly jak skupina CPI Property Group, tak M2C.

„Formu outsourcingu služeb facility managementu volí firmy především z důvodu zdokonalení se v oblasti své hlavní činnosti. Pro outsourcing hovoří často také možnost ušetřit finanční náklady, vyšší flexibilita či přenos části rizik na jiný subjekt,“ vysvětluje JUDr. Matěj Bárta, spolumajitel M2C.

„Jsme moc rádi, že máme možnost růstu v segmentu facility managementu právě společně s CPI jako největším vlastníkem nemovitostí ve střední Evropě. Vážíme si nových zaměstnanců, kteří se nám z CPI dostávají, stejně tak i jejich vysoké profesionální úrovně dosažené v interní divizi facility managementu v CPI PG. Její integrací posílíme naší pozici na trhu, zvýšíme náš regionální dosah a budeme nadále usilovat o spokojenost našich klientů a uživatelů budov, o které pečujeme pod značkou M2C,“ dodává JUDr. Matěj Bárta.

 

 

 

 

Elektromobilita je pro správce budov byznysovou příležitostí  

Tisíce budov v Česku se postupem času stanou místy, kde budou motoristé doplňovat svá auta energií pro další jízdu. Kvůli snižování emisí totiž přicházejí na trh nejrůznější vozidla poháněná elektřinou. Jejich baterie bude majitel podle dosavadních zkušeností dobíjet ze čtyř pětin doma nebo v práci. „Facility manažerům se otevírá prostor pro nové služby. Elektromobilita pro ně může být do budoucna i zcela nová byznysová příležitost,“ říká Petr Caisl, externí konzultant společnosti Unicorn, která vytváří produkty s názvem ChargeUp pro správu a zpoplatnění dobíjecích stanic.

 

Už i v Česku začíná být patrné, že to společnost s elektromobilitou myslí vážně. Prodeje nových vozidel do zásuvky jdou do tisíců, automobilky rozšiřují nabídku modelů. Když přijde firma, že potřebuje ve svém sídle elektroauta dobíjet, a tato poptávka skončí u mě jako facility manažera, jak mám postupovat?

Klíčovou otázkou určitě je, kolik aut firma potřebuje dobíjet a jakým způsobem. Pokud jde o banku, kde jsou služební vozidla využívána jen příležitostně nebo jako benefit pro zaměstnance, bude vhodné jiné řešení, než když jsou elektromobily přímo součástí core byznysu, například v logistické firmě. V prvním případě stačí pomalejší, ale také levnější střídavé AC nabíječky, protože auta budou stát většinu dne v garáži. Ve druhém případě bude naopak tlak na rychlodobíjení výkonnými stejnosměrnými DC zařízeními, aby bylo vybité vozidlo připraveno znovu vyrazit po půlhodinové pauze řidiče na oběd.

 

Pokud si ujasním parametry poptávky, jaký bude další krok?

Následně je potřeba prověřit kapacitu přípojky nebo přípojek budovy, a pokud nedostačuje, kontaktovat distributora, zda a o kolik je možno ji navýšit, respektive zda je možné vybudovat separé přípojku pro elektromobilitu. Následuje výběrové řízení na dobíjecí infrastrukturu, které má dvě části. První se týká přípravy potřebných rozvodů v budově, se kterými poradí výrobce konkrétní stanice a realizovat je bude typicky firma, která řeší i ostatní silové rozvody v objektu nebo je může poskytnout firma, která stanice fyzicky instaluje. V rámci druhé části je pak třeba poptat firmu, která dodá samotné dobíječky, nainstaluje je a bude je následně servisovat. Na to se už dnes zaměřují jak velké společnosti, tak menší podnikatelé.

Když je infrastruktura řádně nainstalována, co obnáší její provoz?

Pokud je zapojena do stávající elektrické sítě objektu, tak zejména větší budovy již dnes mají systém, který jejich energetiku centrálně řídí. Ten buď bude mít modul, který umožní dobíjecí stanice ovládat, nebo je potřeba takový modul doplnit. Komplexní energetické systémy mají nastaveny určité priority a vyhodnocují průběžně stav v síti a zbývající volnou kapacitu. Řídící systém pro elektromobilitu pak dostává průběžně informaci: teď lze odebírat 25 kilowatt, teď 35 a teď už jen 15 kilowatt. A tento příkon rozděluje aktuálně mezi běžící dobíjení. Trochu jiný případ je, pokud má dobíjecí infrastruktura svou samostatnou přípojku, což je dnes již přístup některých developerů. Facility manažer ví, že má k dispozici pro dobíjení kapacitu například 120 kilowatt, a potřebuje ji rozdělit mezi osm stanic. Pak už nemusí řešit kontext celé budovy, ale stačí mu pouze systém, který, pokud se dobíjí jen jedno vozidlo, může pustit naplno 50 kilowattovou DC dobíječku, ale pokud se dobíjí sedm vozidel, musí výkon rozdělit podle daných pravidel.

 

Jde to i bez řídícího systému?

Vždy je primární snahou nepřekročit maximální hodnoty dané jističi, respektive řídit nasmlouvané odběrové diagramy. Bez řídícího systému je možné přímo ve stanicích nastavit maximální limity výkonu nebo proudu „natvrdo“ bez jakékoliv znalosti okolí.  Máte-li deset stanic a přípojku 60 kilowatt, tak každé stanici dáte limit výkonu šest kilowatt. Je to ale hodně neefektivní, protože i když přijede jeden elektromobilista, pořád bude nabíjet jen šesti kilowatty, přestože k dispozici je 60 kilowatt na přípojce a dobíječka zvládne třeba 22 kilowatt. Takže to jde, ale je to na pováženou vzhledem k tomu, že řídící systém lze pořídit už od pár stovek měsíčně za jednu stanici.

 

Do jaké míry si lze hrát s výkonovou preferencí pro jednotlivá dobíjecí místa?

Dnes jsme na té úrovni, že pro danou sadu stanic určujeme maximum příkonu. To lze buď staticky někam napsat, nebo ho vyhodnocuje nějaký systém. Průběžné rozdělování tohoto maxima dělá algoritmus, který danou hodnotu může jednoduše aritmeticky podělit nebo zohlední vážený průměr výkonů, aby neomezoval na stejnou úroveň AC i mnohem výkonnější DC dobíječky. Ale lze použít i libovolně komplexní pravidlo, které například řekne: tato stanice je pro management a vždy bude dostávat tolik elektřiny, kolik jen lze. Je to případ od případu, ale nastavení se dělá na zakázku. Dnes není běžně dostupné řešení, že by si někdo něco takového naklikal v počítači.

 

Zmínil jste různá čísla, na jakých úrovních jsou dnes výkony dobíječek a co lze z tohoto pohledu doporučit?

Dobíjení střídavým proudem se dnes pohybuje od standardní zásuvky po AC wallboxy typicky s výkonem 11 nebo 22 kilowatt. Limitující je ale vždy výkon palubní dobíječky, která určuje kolik si může auto ze střídavé sítě „vzít“. Stejnosměrné DC dobíječky v budovách mají dnes obvykle výkon okolo 50 kilowatt. Hyperchargery o 100 150 a více kilowattech jsou typické pro případy, kdy potřebujete na hlavním tahu dobít co nejdříve a jet dál. U běžné budovy by to v řadě případů znamenalo znásobení kapacity přípojky.

 

V souvislosti s elektromobily se často zmiňuje i požární ochrana…

V budovách se ve velké míře dělají povinné revize kotlů a komínů, ale na různých konferencích už dnes zaznívá, že kotle jsou tak vyladěné, že to není tak často potřeba, zatímco dobíječky a významné změny energetických toků jsou z pohledu požární bezpečnosti daleko větší riziko než právě kotle a komíny. Facility manažer tak musí přemýšlet, jaký zvolit postup pro případ, kdy stanice začne hořet a měl by proaktivně řešit jejich revize včetně aktualizace požárních plánů a směrnic. Například v Norsku, které je s elektromobilitou hodně daleko, bývají DC stanice umístěny blízko vjezdu/výjezdu z dané garáže, čímž je zajištěn jednoduchý přístup hasičů, zatímco AC stanice jsou rozložené po celém parkovišti.

 

Jaký dnes dává smysl dobíjecí stanici poskytnout nejen uživatelům budovy, ale i široké veřejnosti?

Dnes je stav infrastruktury takový, že každá dobíječka je dobrá. Kdyby každá firma, která zavádí e-mobilitu, jednu dobíječku takzvaně zveřejnila, jsme na tom o poznání lépe. S nárůstem počtu elektromobilů se dostaneme do stavu, kdy se taková stanice zaplatí a bude i vydělávat. Ale milionáře z nikoho neudělá. Je to především promo záležitost, otázka značky a umožňuje dát najevo, že firma má povědomí o udržitelném rozvoji a snaží se být uhlíkově neutrální. Může to být i „point of interest“, typicky pro služby, jako je maloobchod. Pokud bych si dnes měl vybrat mezi obchodem s podobným sortimentem, který mi umožní těch 20–30 minut dobíjet, a mezi obchodem, kde nenabiju je pro mě volba jasná.

 

Jaký přístup bych měl jako facility manager zvolit u veřejných budov, jako jsou obchodní centra či multiplexy kin? 

Jednou z možností je poptat některou z velkých energetik, vyhradit jí místa a nechat na ní vybudování i provoz stanic. Nevýhodou může být dlouhodobý smluvní závazek s dodavatelem takové služby na klíč, protože na dva roky do toho asi žádný partner nepůjde. Návratnost se pohybuje v mezi třemi a deseti lety podle typu stanice a i to je zatím nejisté. Společnosti, které jsou vlastníky a zároveň správci takových budov, se mohou vydat cestou budování vlastní infrastruktury. Díky tomu mohou s postupným nárůstem počtu elektromobilů v budoucnu těžit z dobíjecí infrastruktury nejen marketingově, ale i ekonomicky, protože dobíjení lze zpoplatnit. Pokud jde o marketingový potenciál, kromě odlišení se od konkurence lze dobíjení zapojit do různých věrnostních programů. Například lze zákazníkům dávat body za utracené peníze v nákupním centru a tyto body pak směnit za dobité kilowatthodiny.

 

Pak nám zbývají ještě bytové domy…

Tam je facility manažer v podstatě v pozici developera s tím rozdílem, že objekt už stojí. Pravděpodobně za ním budou chodit vlastníci jednotek a žádat, aby se na tom či onom místě vyvedl elektrický kabel pro soukromý wallbox. U dražších bytů budou poptávky přicházet rychleji, u levnějších pomaleji, protože elektromobil je pořád poměrně nákladná záležitost pro lépe situované zákazníky. Ale u lukrativních bytů v top cenové kategorii bych si rovnou nechával zpracovat projekt přípravy pro všechna parkovací místa. Když bude u každého parkovacího místa možnost instalovat dobíjecí bod, osazení lze ponechat na kupci anebo je možné tuto službu nabídnout opět jako něco navíc ve srovnání s konkurencí. Na mě jako správci pak bude i rozúčtování odebrané energie. Což můžu dělat pomocí řídícího systému, nebo můžu instalovat elektroměry a pravidelně je odečítat. V době digitální to ale myslím není ten směr, kterým bychom se měli vydávat.

 

Zatím jsme se bavili hlavně o povinnostech, ale skýtá e-mobilita facility manažerům i nějakou příležitost?

Facility manažer dnes může domluvit s vlastníkem objektu stavbu solárních panelů a bateriových úložišť, a pak účtovat elektřinu, kterou sám vyrábí. Ale myslím si, že do budoucna budou zajímavější virtuální elektrárny neboli trh s flexibilitou. Princip je takový, že agregátoři spojují malé zdroje energie v jeden velký a nabízejí takzvané podpůrné služby, v podstatě vyrovnávání výkyvů v energetické síti. Facility manažeři větších budov, kde bude parkovat řada elektromobilů, pak pro tento účel mohou využít kapacity baterií těchto vozidel. Samozřejmě se musí domluvit s jejich majiteli, například ve stylu: garantujeme vám vždy nabití baterie na 70 procent, a to zadarmo, ale využijeme po dobu stání vozidla jeho baterii v rámci virtuální elektrárny. V podpůrných službách jsou velké peníze a firmy z facility managementu si tak mohou zajímavě přivydělat.

 

Je čas hledat prostor pro úspory ve spotřebě energií a vody

První vlna, druhá vlna, hledáme, kde všude snížit náklady, abychom přežili dobu covidovou.
Některé vaše objekty zdánlivě spí, avšak řada technologií musí fungovat i v době, kdy je všechno zavřeno. Neustále dochází ke spotřebě elektřiny, plynu, fungují dodávky tepla a vody.

Ruku na srdce – máte tyto procesy pod kontrolou?
I vám se může klidně stát, že byť máte hodně omezený provoz nebo máte zavřeno, na konci měsíce zaplatíte za energie a vodu téměř stejnou sumu jako za běžného provozu.

Např. voda – z praxe víme o mnoha případech, kdy objety byly zavřené a bez provozu a došlo k masivnímu úniku, který byl zjištěn v lepším případě po několika hodinách, v horších případech po několika dnech. Nejen že zákazník musel zaplatit za vodné (stočné se dá v některých případech „ukecat“), ale dále musel vynaložit nemalé prostředky na likvidaci škod.

Teplo je většinou největší náklad za provoz objektu, a opět tu máme příklady z praxe, kdy odstavené budovy jsou vytápěné na běžné provozní teploty. Je to naprosto zbytečný náklad v podobě desetitisíců korun, které si mohl provozovatel ušetřit. Příčinou je skutečnost, MaR „neví“, že je „covid“, prostě jede podle nastaveného režimu běžného provozu objetu. Obsluhy těchto systémů si buď nastalou situaci neuvědomí vůbec,
nebo relativně pozdě. Anebo žádné obsluhy nemáte, protože přece vše řeší automatika.

S elektřinou to je obdobné, některé systémy se zapínají podle dávno nastavených algoritmů a neví, že se něco podstatného v provozním režimu změnilo. Velmi často nastává situace, kdy provozovatelé objektu jen bezradně přihlížejí, a shánějí někoho, kdo tomu rozumí, aby mohl systémy přenastavit nebo i vypnout.

Společným jmenovatelem výše uvedených případů jsou vaše peníze, které jste mohli ušetřit. Čistě prakticky vybavené objekty on-line monitoringem elektřiny, plynu, tepla a/nebo vody svým majitelům či provozovatelům včas řeknou „něco udělej“. Systém CEM Business s komplexním alarmovým systémem nad všemi měřidly, teploměry, vlhkoměry, dveřními kontakty, záplavovými čidly dokáže včas varovat a upozornit na problém, který ohrožuje váš objekt. Včas zjistíte havárie vody, protékající WC, už první noc po zavření objektu zjistíte místa úniků. Kontrolním měřením teplot v objektu rychle zjistíte, že prostory zbytečně vytápíte, že vaše MaR sice reguluje, ale vy potřebujete nastavit všude útlum a ušetřit desetitisíce korun, které nemusíte zaplatit dodavatelům elektřiny, tepla či plynu. Spotřebu elektřiny snížíte vypnutím či omezením provozu IT systémů, zjistíte, kdy a jak se ve vašem objektu zapínají nebo vypínají technologické celky.

V konečném součtu můžete ušetřit desetisíce korun. On-line měření společně s webovou a mobilní aplikací lze instalovat do každého objektu za ceny s návratností na úsporách energií většinou maximálně do dvou let. Instalaci lze obvykle provést bez zásahu do infrastruktury
v objektu, protože jsou využívány IoT radiové technologie. Vše probíhá rychle bez narušení provozu. Pokud máte objekt vybaven sběrnicovým systémem, je instalace systému opravdu rychlou záležitostí včetně konfigurace systému.
V současné době velká řada obchodních center a logistických parků tento systém využívá. Nejstarší instalace fungují přes 7 let, aplikace se stále zdokonaluje a přináší klientům další přidané hodnoty jako je rozúčtování energií a vody, kompletní podporu pro lokální distribuční sítě, pasportizaci ploch a objektů a podporu pro facility management.

 

TEXT Alice Nemčok, Softlink s.r.o. FOTO Archiv Softlink