Komwag se stará o více než jen o odpad

Společnost Komwag poskytuje od roku 1996 služby v oblasti odpadového hospodářství, což zahrnuje celé spektrum činností od svozu odpadu, obsluhy a instalace odpadkových košů přes kontejnery na odpad až po likvidaci černých skládek. Firma se rovněž podílí na správě a údržbě komunikací i městské veřejné zeleně a v posledních patnácti letech i odstraňování graffiti.

Současný roční obrat se pohybuje v řádech stamilionů korun, díky čemuž patří Komwag ve svém oboru mezi větší firmy dlouhodobě etablované na českém trhu. Současně se řadí mezi pět komunálních společností, které působí v největších pražských objektech. Jaroslav Stružka, předseda představenstva a výkonný ředitel společnosti Komwag, a. s., nám společnost podrobně představil.

Jaké byly začátky?

Zabrousíme do hluboké historie, kdy v roce 1991 Zastupitelstvo městské části Praha 2 založilo KPČOM. Podnětem ke vzniku byla stávka popelářů v New Yorku. Tehdejší místostarosta si povzdechl: „Kdyby se toto stalo u nás, co bych dělal?“ Na základě toho přišel s myšlenkou založit komunální firmu pro městskou část Praha 2. Projektu jsme se s tehdejším kolegou aktivně účastnili. Po pěti letech působení této komunální firmy v roce 1996 v rámci velké privatizace došlo k transformaci na akciovou společnost, do níž kapitálově vstoupila rakouská společnost REIWAG GmbH. Kontrolní balík akcií si ponechala městská část Praha 2 a menší akcionáři. To byl začátek Komwagu jako takového.

A jak se podnik dál rozvíjel?

V té době společnost působila na několika městských zakázkách s obratem v řádech jednotek a později i desítek milionů korun, s majetkem v řádech milionů. Takřka po 30 letech působíme v podstatě ve všech oborech komunálních služeb na území celé České republiky, i když naše srdce zůstává v Praze 2, kde také realizujeme nejvíce činností. Další provozovna Komwagu významně působí na západ od hlavního města v mníšeckém regionu.

Jaké je zaměření vaší činnosti?

Působíme na trhu komunálních služeb a obecně se zákaznické portfolio rekrutuje ze dvou oblastí. Jedna je státní a veřejný sektor, tj. města, obce, státní instituce, kdežto ta druhá je komerční – orientuje se na sportovní areály, developerské společnosti, podniky, firmy, obchodní řetězce a další, vlastně po celém území ČR.

Jistě musíte reagovat na vývoj, což s sebou nese nemalé investice. Jak je to u vás nastaveno?

Oblast komunálních služeb má své složitosti a specifika. Je to služba, bez níž se neobejdeme, ale která má být co nejméně nápadná. Je sestavena z poměrně malých fakturačních částek – např. obsluha jedné popelnice, zametení jednoho metru čtverečního, odstranění jednoho graffiti apod. Technologicky je to však poměrně složitá záležitost. Každá popelnice musí mít svého popeláře, který ji vyveze velkým a poměrně drahým autem s řidičem a posádkou. Auto musí někde natankovat, odpad odvézt na skládku či do spalovny. Tato oblast je energeticky a finančně poměrně náročná, takže vyžaduje nákladné vstupy. Pro nás je to o to náročnější, protože náš majoritní akcionář zastává názor, že si máme veškeré vybavení pořizovat z vlastních zdrojů. Takže než jsme našetřili peníze na pozemek, kde jsme postavili naši první administrativní budovu a později druhou, museli jsme si na to nejdřív vydělat. Jsme trochu mimořádní, protože máme majetek v řádech stovek milionů, ale nemáme jediný úvěr, nikomu nic nedlužíme, dokonce nemáme žádnou leasingovou smlouvu. Všechno, co máme, jsme si pořídili z vlastních finančních zdrojů a vydělali na to obrazně řečeno odvozem té jedné popelnice třeba za 17 Kč. 

Jaké změny přinesl nový zákon o odpadech?

Nejsme majitelé ani provozovatelé žádné skládky či termického zařízení, jsme vlastně jen „taxikáři“ pro převoz odpadu. Zároveň se snažíme taxikařit co nejúčelněji a s ohledem na životní prostředí. Zpravidla všechny odpady, které lze jednoduše roztřídit, procházejí naším třídicím centrem v pražských Malešicích. Zákon se nás dotkl spíše okrajově v době, kdy byl přijímán, protože k němu dlouho neexistovaly příslušné vyhlášky. To bylo poněkud komplikovanější a administrativně náročnější období, ale myslím si, že jsme to zvládli.

Společnost má zahraničního majoritního akcionáře?

Majoritním akcionářem je společnost REIWAG Facility Services GmbH, která v roce 1996 vstoupila do naší akciové společnosti, její majitel komerční rada Viktor Wagner je z Vídně. Reiwag působí v Rakousku, v České republice (kde naše sesterská firma REIWAG sídlí přímo u nás v areálu) a další pobočka je v Brně. Dále je rakouský Reiwag aktivní na Slovensku, v Srbsku a Chorvatsku a v jiných zemích. 

Jak spolupráce probíhá?

Pan komerční rada Wagner je samozřejmě obchodník a naše spolupráce je na velmi profesionální úrovni. Městská část by nejraději dostávala služby co nejlevněji. Jako management se proto snažíme držet balanc, aby spolupráce probíhala k oboustranné spokojenosti. Máme velmi dobře a korektně zpracované stanovy akciové společnosti, které přesně vymezují pozici akcionářů. Náš PPP projekt je možná tak úspěšný právě proto, že v orgánech naší akciové společnosti (tj. v představenstvu i dozorčí radě) máme vždy zástupce rakouského partnera, městské části Praha 2 i vedení společnosti. Při jednání o rozhodujících procesech se vždy snažíme najít konsenzus. Myslím si, že to je cesta k úspěchu společnosti – akcionáři zůstávají partnery a snaží se hledat společné optimální řešení.

Jaký byl při vstupu přínos zahraničního partnera?

V době vzniku u nás byla demokracie mladá a podnikání bylo teprve v plenkách. Pan Wagner převzal podnik po svém dědovi a otci, takže jsme od něj získali obchodní know-how. On v oblasti komunální sféry do té doby nepůsobil a ve své firmě se zaměřoval spíše na facility management a vnitřní úklid, ale některá pravidla jsou platná napříč byznysem bez ohledu na odvětví. Kapitálový vstup Reiwagu nám navíc umožnil, abychom se přihlásili do výběrových řízení, která se rozbíhala po celé republice. V Praze tehdy vznikal systém nakládání s komunálními odpady a my jsme v té době byli etablovaná společnost se zázemím a prostředky. Bez vstupu partnera by to nebylo možné a pan Wagner byl – jak se říká – ve správnou chvíli na správném místě a nás těší, že společně s námi.

Zeptám se na tým vašich zaměstnanců: Předpokládám, že fluktuace v dělnických profesích je velké téma…

Každá prosperující společnost je do značné míry závislá na kvalitních zaměstnancích. To platí i v našem případě. Nicméně personální záležitosti v oblasti komunálních služeb jsou velmi složité. Není to jen u nás, ale díky našemu akcionáři jsme měli možnost nahlédnout i do podmínek jiných evropských zemí. Řekl bych, že tím je nemocná celá Evropa, ale v komunálních službách je to obzvláště patrné. Fluktuace je zde poměrně vysoká, ale to je standard v celosvětovém měřítku. Když se někdo vyučí řemeslu, tak si umí představit, že v něm bude celý život pracovat. Ale pokud se stane popelářem, tak je to spíše určitý úsek jeho života, kdy se mu taková práce hodí třeba s ohledem na pracovní dobu, anebo je to v nějaké životní fázi pro něj výhodné. Samozřejmě děláme všechno pro to, abychom pracovníky udrželi co nejdéle, protože jsou už zaškolení a svou práci umějí. 

Oblast Prahy 2 ale není obslužně úplně jednoduchá?

Je jednou z nejsložitějších, jelikož je hodně členitá, tak vytahujeme popelnice třeba i z třetího suterénu. Takže i fyzicky je to velmi náročná práce. Zároveň všechny domy, protože je to pražská památková rezervace, musejí být zamčené a popelnice umístěné v zařízení domu. Pracovník, který zná rajon, je pro nás tím pádem velice důležitý. Máme určitý systém bonusů, jímž se je snažíme udržet a podpořit. Mám radost, že řada spolupracovníků, kteří jsou s námi dlouhodobě, jsou nejen kolegové z kanceláří v řídících funkcích. Přes 20 let s námi např. pracuje i automechanik a totéž platí o některých řidičích. Dokonce máme i popeláře, který je u nás víc než 20 let. Takže jedním z nejdůležitějších důvodů, proč se nám daří, jsou lidé, s nimiž pracujeme. Jsem na to patřičně hrdý, protože je to týmová práce a bez ní v této oblasti podnikání nelze uspět. 

Areál Komwag byl zařazen do katalogu Staveb století 1918–2018 v Praze 2.

Ano, do katalogu byla tenkrát zařazena nová budova a celý areál, jehož součástí jsou i dílny, myčka, místo na tankování vozidel, skladové objekty i parkování. Leží na okraji městské části a komplex byl citlivě vybudovaný, aby nerušil okolní vily, což ocenilo sdružení architektů. Samozřejmě jsme na to hrdí a jsme rádi, že areál vyhovuje našim potřebám a zároveň i krásně vypadá. 

Jste také důležitým partnerem pro developery…

Určitě jsme, protože umíme nabídnout komplexní péči o všechny venkovní prostory, likvidaci odpadů pro rozličné objekty. Náš okruh zákazníků je opravdu velice široký. Od doby porevolučního varu se staráme o Pražský hrad, kdy jsme se účastnili výběrového řízení na letní a zimní údržbu a poté se k tomu přidala i likvidace odpadů. V naší zasedací místnosti máme vystaveny děkovné dopisy od několika prezidentů, kteří v „nové“ době na Hradě působili. V době, kdy byl prezidentem Václav Klaus, zavítal i do našeho areálu při návštěvě městské části Prahy 2.

Můžete jmenovat i další klienty?

Je to i velký počet pražských hotelů od těch nejprestižnějších až po luxusní malé hotely. Škála našich zákazníků je opravdu velice široká. Například doplním, že naší další velkou zakázkou je likvidace veškerého odpadu pražských provozoven KFC. 

Jak vidíte budoucnost?

Jedním našich dlouhodobých cílů, které se letos podařilo dokončit, byla červnová kolaudace našeho jižního areálu, kde se nachází sběrný dvůr v Perucké ulici pro občany z Prahy. Občané získali jeden z nejhezčích a nejmodernějších sběrných dvorů, jehož součástí je i ReUse point, kam lidé mohou přijít a dát věcem „druhou šanci“. Součástí areálu je i nová hala, která slouží k zaparkování vozidel, která jsou citlivá na mráz, nebo nová trafostanice umožňující instalovat výkonné dobíječky pro velká vozidla na elektrický pohon. Umíme si představit, že elektrifikace některých typů vozidel bude jeden ze směrů, kterým se doprava v hlavním městě bude ubírat. Z našeho pohledu je Komwag, a. s., pevně ukotven v nezbytné infrastruktuře našeho krásného hlavního města Prahy. 

Arnošt Wagner

Foto: Archiv Komwag